Stanují lepidla pod stromy
Lepí se na sebe jako my
Rozevřou plachty, lepí tmy
Stanují tiše pod stromy
V lese se tiše se usmály
Polapit
To by se div že se Nedaly
 
 Penumbra (c) flickr.com

Tváří do listí
Padají tmy
Zbavené emocí se loučí z rodiny a kde by
se našly celé (v kuse tyhle temna)
Mají tam ulitý vosk stínu ze dna
My si je tiskneme do přání
My si podáváme ruce
Nedokážu říct, proč je to všechno tak nutné

Bogdan Suditu (c) flickr.com

nevšední je slza
vzlétající proti nebi
zrezivěla žezla
veršů
listopadový pták
znehybněl ve vesmírné pláni
světla poezie
okusující kosti hvězd
všude hořkosti
alkoholy měst
vyhublé tváře hrdých pijáků
v zahradě skutečnosti
žena sluneční
obléká šat vdoví
podzimní ptačí
kdo ví…kdo ví

foto: Monika Hlaváčová, MF DNES (http://kultura.idnes.cz/zemrel-basnik-disident-a-jeden-z-plastiku-ivan-martin-jirous-prz-/literatura.aspx?c=A111110_135335_literatura_tt)

Ještě nastává podzim.
Temný červenec prý opatřuje listím – víš
Ještě je konec do týdne.
Kdyby tak počkala!
Oplatek němoty            já tebe a ty mne
světlice svazky sker Svázané
Já zima a noc
 
 7D7 Studio (Omar) (c) flicr.com

Za jedněmi vraty mají
dveře svoje ráje skel
Dlouhé lesy, louky, stáje           (plné Klik i pantoMimy.)
A kdo by je neviděl
Ty štíhlé šíje
A zámky kdesi
v době říje
Jak bubnují na duby
Ať se koukne v kouli kliky
Jak si sní v nich jeho stíny

Brány kvokají v temném blátě
Přišel podzim v barevným kabátě -
zase po svých ťapká mlhou
do toho si pokyvuje nohou
Sýkorky na slunečnici
otevřely si restauraci
Hodují za ceny jedné slevy
Nákup a prodej jsme projeli
Co semínko, to cizí měna
Jsem z toho nějak omámená.
♀Μøỳαл_Bгεлл♂ (c) flickr.com

autorka: PAX
Kráčí po Ostravských ulicích,
při oprýskanych zdech,
zmáhá mne její upřímný smích
a obzor splývá v šed.
Kráčí po Ostravských ulicích,
jest ve svém vlastním světě,
v světle toliko prostých dní
zrcadlí odraz v siluetě.
Kráčí po Ostravských ulicích,
tajuplná a nerušena,
se zdravým nádechem na tvářích,
jakoby sotva probuzena.
Kráčí po Ostravských ulicích,
zmožena tíhou dní,
usedá při kašnách zurčících,
tu pod oblaky sní.
Kráčí po Ostravských ulicích,
nikomu není podobna
a v jejích tichých šlépějích
osudu dojde rozhodna.
Kráčí po Ostravských ulicích,
kdo v paměti jí uschová?
Dřív než na raněných nebesích
rozleje se zář nachová…

dhammza / off (c) flickr.com

Čas
věčný průvodce
naší poutí
po světě
někdy bere
jindy loudí.

Nedostižný kůň
světového dostihu
jak dlouho
se zachoval
nemám potuchu.

Pln násilí
smutku a štěstí
neoblomný
a stjně
debilně
stálý.

Strážce lidstva
a jeho pokolení
minutu za minoutou
postupně odčítá
kdy zemře ten
si ohlídá.

Na svém trůnu
bezstarostně sedí
s ironickým úšklebkem
na nás voly hledí.
Třeba jednou
slitování najde
ale s tím (rači)
nepočítejte.
a smysl v něm
nehledejte.

Posunutý
nad naše chápání
levou zadní
šéfuje ranní vstávání
dobu na jídlo
a odpočinek
chvíli na cigáro
a výměnu trenek.
(i když to nebude jeho vina)

Poslán vyšší mocí
snad Bohem
snam osudem
jak tu dlouho pobudem?

Zrovna na to se ptám
za tu chvíli
co jsem psal
utekla spousta vody
z vodovodu
a házím do sklenky led
a piju sodu
rými okem prohlídnu
snad uspokojen
sešítek zaklapnu.

Na hodiny zírám
(možná zívám)
To je kurva …