Větve se setmí a skočí
Jestliže        (budu zas jednou)
ve stavu beztíže
Proberu po kmeni
reliktní záření -
Ze země sbírá pohledy
Kočkám, těm se to mluví,
přetrhá monolog -
Kočky, ty neberou ohledy na přestupný rok

b.mune (c) flickr.com

Stanují lepidla pod stromy
Lepí se na sebe jako my
Rozevřou plachty, lepí tmy
Stanují tiše pod stromy
V lese se tiše se usmály
Polapit
To by se div že se Nedaly
 
 Penumbra (c) flickr.com

To ty zvony naší svatby
na zem sebe odpor kladly
To ty koně po nábřeží
vezou kočár a jak běží
Dobře, že nám zatím věří,
řekneš zpola ve spaní
Teď je konec (zatím věří?)
Konec čekání

Explore The Bruce (c) flickr.com

pokračování veverky
Myslím na veverku.
Běžím rychlým lesem,
veverka na větvích vedle mě
se nese.
Veverka letí lesem vedle mě,
má Zrzečka mě nikdy nezklame.
Chlupatým ocáskem mě lechtá,
zatímco les kolem k večeru spěchá.
Myslím na veverku.
Ať jsem doma nebo venku.
Myslím na její let.
Na ten je vždy radost pohledět.
Veverka myslí i na mě.
Nese si oříšky po kapsách,
čechrá si kožíšek chloupků.
A já koukám na zahradě.
Jak veverky po dlouhých hrách
loučí se na plotním sloupku.
Půjdeme domů, veverko?
Myslím na veverku.
Myslím na Zrzečku.
Já jdu sem a ty tam,
každá tam, kde domov mám.
Ahoj, veverko!
 
 exfordy (c) flickr.com